Jako žena blíženec, dvě osoby v jedné… žena více tváří… mám i já dvě „tváře“ a to jedna je láska k malování a druhá k focení.
Už jako děcko jsem milovala barvičky a papíry. Není to tak dlouho, co jsem si na dětství vzpomněla a vybavila se mi ta radost z malování. Znovu mě uchvátila nádherná vůně čerstvě ořezaných pastelek a neodolala jsem a nakoupila celou sadu. Prý nikdy není pozdě na to s něčím začít, tak vytahuji pastelky z krabičky a s radostí znovu nechávám pastelky “tančit” po papíře. Je to báječná meditace a veškeré starosti v tu chvíli nejsou, je tu jen papír, pastelky a já. Pustila jsem se nově i do objevování kouzla akrylových barev a plátna. Nádherné barvy a jejich mísení v různé odstíny.
Moje láska k fotografování začala už v dětství, kdy jsem poprvé dostala fotoaparát od mého dědy a začala se učit chápat zákonitosti clony a času. Střídala se období focení a ukládání focení na čas do “šuplíku,“ hledání sebe sama a možností. Hledala jsem nějaké téma, ve kterém bych se cítila dobře. Neustále se učím, nalézám a žasnu, stále hledám ten jenom “můj” osobitý styl a pohled a raduji se z drobných úspěchů. Je toho ještě tolik co neumím a co jsem ještě neobjevila a to vše mě baví.
Kromě focení, vůně papírů, barviček, pastelek také vůně nových knih. Možná i proto jsem studovala polygrafický obor, abych k tomu mohla být o něco blíž – v tiskárně – u vůně tiskařských barev a papíru. Život pro mě připravil několik odboček a vedlejších cest, proto abych si nakonec uvědomila, k čemu mě mé srdce táhne zpět. Proto se opět vracím k mému potěšení a spojila jsem lásku ke knihám a ke kreslení, díky tomu vznikly zatím tři mé knihy, které jsem ilustrovala.
Děkuji všem, kteří mi drží palce při tvorbě a hlavně rodině, která mi dodává odvahu a podporu.